sobota 4. února 2017

thoughts - (in czech language)

  • Nejsou věci, které bych neměla vědět. Jsou jen věci, které vím a věci které nevím nejsou, dokud je nebudu vědět. Prodlévá jen povědomí o jejich existenci protože lhostejnost je horší než nevědomost a nevědomost je matkou hlouposti. Život žiji okamžikem, ale i zítřky mám na paměti a cíle budoucích let nacházejí domov na papíře. Jsem spjatá s přírodou, hledám rovnováhu. Štěstí je pocit, smutek je pocit, zloba je pocit, všechno jsou to emoce a emoce jsou způsob komunikace mého těla s mou myslí. Nemám se nijak, prostě se mám. Starám se, už nelžu, nelžeme totiž ostatním když neříkáme pravdu, lžeme hlavně sobě a jsme to my, kdo si naši lež nosí sebou. Neschovávám se před sebou, mé chyby jsou to, co by mi mělo zůstávat na očích a skrz cestu jejich poznání k rovnováze zjišťuji kým jsem, stávám se kým budu a kým budu se stále mění tím, kým jsem. Neusiluji o věci, které nemají skutečnou hodnotu. Peníze nejsou podstatou mého života ani způsobem jeho prožití.

  • Ostatní měřím podle čistoty jejich duše, ne podle hodnoty jejich majetku, nebo zvučnosti jejich jména. Věci za ně nemluví, slova povídají skrze ně a činy vypravují o tom, kým jsou. Nečistí - a považuji za urážku přirovnávat je k mravencům. Nezištní - a není nic, čím bych se jim nesnažila splácet dluh světa a světu jejich. Nejvíce toho neříkám slovy, jednoznačnost výrazů mluví proti mému cítění, že všechno je vším a nic není jen jedním. Mé oči vidí svět jinak, je to má perspektiva, která dává život mému způsobu uvažování a můj způsob uvažování není správný ani špatný, je jen jiný, než tvůj a tvůj není správný ani špatný, je jen jiný než můj. Sním, ne o velkých nýbrž o prostých věcech, kterých dosáhnu skrze velké věci zanechávajíc je těm, kteří o ně stojí. Definicí mého klidu a opravdového žití je prostá práce , prosté jídlo a čistá voda šlechtící tělo. Šum moře, větru v korunách stromů, surf, knihovna, krb a noční stráž milionu hvězd šlechtící duši a mysl. 

  • "It is the experiences, the memories, the great triumphant joy of living to the fullest extent in which real meaning is found.”¨

  •  Nerozumím lidem, mám rozpačité pocity z toho, jaký způsob uvažování považují za správný a kterým věcem přisuzují důležitost. Obdivuji jejich mistrovské umění slepoty vůči věcem, které leží přímo před nimi a stejná skutečnost je součástí chátrajícího statutu mého úsudku o jejich charakteru. Obecném, kolektivním. O individualitě hlouposti se totiž dá uvažovat za skutečnosti, že jen někdo je hlupákem a většina má zdravý rozum. Jsem ale jen sama sebou a hranice mých pravomocí určování pravdy sahá jen tak daleko, jak daleko sahá mé vlastní uvažování a tak daleko, jak daleko se rozpíná má vlastní osoba. Žít a nechat žít. 

    • Měním se každý den, ještě nejsem hotová. Budu se měnit každy den, nikdy nebudu hotová. Nemám ego, ovlivňuje racionalitu mých rozhodnutí. Píši, protože jsem chtěla udělat něco velkého. Chtěla jsem odhalit kousky podstaty mého charakteru a způsobu uvažování někde, kde by si o nich mohl přečíst každý. Dát na odiv odhalenější část sebe. Nevypsala jsem vše, nevypsala jsem dokonce ani tolik, aby to bylo málo. Nedokázala jsem ani napsat všechno, co jsem napsat chtěla a souvisle jsem nedokázala uvažovat nad tím, co všechno je to, co bych chtěla napsat. Prostě jsem psala, o tom, co mi přišlo na mysl a to co je napsáno, když nic jiného, je to, kým jsem. Ne zítra, nebyla jsem jí ani včera, ale dnes ji jsem.

Žádné komentáře:

Okomentovat